V pátek 30. 11. po půl sedmé byla ještě hluboká tma, když se u autobusové zastávky Na Pohoří začali shromažďovat první žáci, kteří se rozhodli vydat za krásami a vánočními nákupy do Florencie na Labi – do Drážďan. Vyzbrojeni teplými šálami, rukavicemi a čepicemi jsme se my všichni - 48 žáků II. stupně a 4 učitelé – „nalodili“ do autobusu, který zajistila Cestovní kancelář Yvetta z Vlašimi a pustili se s nadšeným očekáváním na cca 3 hodiny trvající cestu do Německa. Nálada v autobuse byla po začátku ospalá, většina žáků to vyřešila sluchátky do uší a dohnáním toho, co nestihli naspat. Po cestě jsme před Prahou ještě nabrali naši průvodkyni, paní Blanku, a nic nám už nebránilo pokračovat dále, směrem Ústí nad Labem a pak dál, za české hranice.

To, že jsme minuli české hranice, většina dětí zaznamenala až z SMSky mobilního operátora, kteří nás přivítali ve Spolkové republice Německo a informovali o cenách v rámci tarifů. Žádné fronty, žádné kontroly, hladký průjezd. A také podle nápisů na cedulích, označujících sjezd nebo nájezd na dálnici a označení vesnic a měst, která jsme míjeli. Než jsme se stihli rozkoukat, byl zde okraj Drážďan. Mezitím se od paní průvodkyně žáci dozvěděli informace nejen o samotném městě, ale i o tradicích, které jsou v rámci vánočních trhů dodržovány – např. každoroční pečení slavné drážďanské štoly, která váží tunu, nesou ji členové cechu pekařů a cukrářů a před zraky účastníků trhů ji slavnostně naporcují ohromným nožem. Další důležité informace se týkaly např. kostela Freuenkirche, který byl za II. světové války poničen při bombardování města a znovu zrestaurován. Při průjezdu Drážďan krátce stavíme na křižovatce u hlavního nádraží (Hauptbahnhof), jehož budova je krásně vánočně vyzdobena a žáci poprvé vytahují mobilní telefony, aby vše náležitě zaznamenali na fotografiích. V dálce je po chvíli už vidět kopule Frauenkirche, věže Zwingeru nebo opery, které poté, co nás autobus „vyklopí“ na odstavném parkovišti, můžeme při pěší prohlídce města obdivovat na vlastní oči.

První zastávka, kde si můžeme trochu „přičichnout“ k vánočním trhům je menší středověký trh na náměstí u domu, na kterém je obří freska znázorňující průvod vévodů. Prodavači jsou oblečení v dobových kostýmech a ukazují nám tu výrobky, vytvořené v rámci středověkých řemesel – kovářství, tkalcovství, sklářství, dřevotvorby atd. Nechybí samozřejmě stánky s různými pochutinami – raritou jsou např. Schweine-Haxen (prasečí nožičky), klasikou na zahřátí je potom svařené víno nebo punč.

Po další krátké procházce městem nás čeká to hlavní – dostáváme se na Altmarkt (Staroměstské náměstí), kde se nachází hlavní vánoční trh Striezelmarkt. Už z dálky vidíme nejen atrakce pro děti, ale i uvítací bránu, betlém, dřevěnou věž s otáčejícími se postavičkami a spoustu dřevěných prodejních domečků, kde je co obdivovat. Většina z nás se na úvod vyráží zahřát buď do blízkého McDonaldu nebo do nákupního střediska. Zde vezmou žáci ztečí obchod Primark a po rozmrznutí hurá na trhy! Zima je pořádná, fouká chladný vítr, po chvilce sice utichá, ale vlhká zima zalézá pod límce bund a pod šály. Cestou potkáváme skupinky našich žáků a vidíme v jejich rukách tašky s vánočními dárky pro rodiče, sourozence a kamarády. Nabídka je bohatá – dřevěné hračky a ozdoby, oblečení, svícny a svíčky, vánoční ozdobičky, výrobky z medu, cínové zboží atd. Někteří kupují onu proslulou vánoční drážďanskou štolu, hlad zahání nejrůznějšími druhy klobás – německy Bratwurst, které vám naservírují hezky vložené mezi půlky housky. Nutno podotknout, že takový Bratwurst má skoro 30 cm na délku, takže někteří spíše s klobásou zápasíme. Někteří si odnášíme ozdobný hrneček jako památku na letošní drážďanské vánoční trhy a ve tři hodiny je pomalu čas vypravit se k autobusu. Tři hodiny rozchodu bohatě stačily, všichni mají, co potřebovali, plní dojmů se vydáváme za autobusem, co nás odveze hezky zpátky do Zruče. Je nejvyšší čas, protože ze zataženého nebe začínají padat první dešťové kapky.

Podle štěbetání v autobuse na zpáteční cestě šlo soudit, že žáci byli s výletem spokojeni. Ti, kteří se učí německy, si poprvé vyzkoušeli rozmluvu s rodilými mluvčími, přinejmenším procvičili německé pozdravy, poznali krásy Drážďan a někteří se dokonce už ptali, jestli příští rok pojedeme nanovo. No – uvidíme! Ale rozhodně se dalšímu výletu napřesrok nebráníme.

Blanka Olišarová

Více fotografií: http://www.zszruc.cz/fotogalerie/?id=11318