Sláva nazdar výletu, zmokli jsme a už jsme tu

Byli jste někdy v Anglii? Nevím, jestli zná někdo tuto dětskou říkanku jinak, ale ve spojení s Anglií bych řekla, že je věrohodnější tato verze. 14. listopadu jsme vyrazili na studijní pobyt do Anglie – 45 dětí a čtyři pedagogové. Na zastávce nás vyzvedl oranžový autobus společnosti CK Kristof, zamávali jsme všem příbuzným a vyrazili na cestu za poznáním.  Byla nám přidělena úžasná průvodkyně Monča, která Anglii opravdu miluje, a dva řidiči, kteří o nás po celou dobu pečovali.

Dříve jsme v autobuse na školním výletě zpívali a hráli různé slovní hry, popřípadě jsme si četli, dnešní děti mají k ruce moderní techniku a zabaví se pomocí nějaké té hry elektronické. Takže jsme celkem v poklidu projeli přes Německo, Holandsko, Belgii a Francii a v ranních hodinách jsme najeli na trajekt přes kanál La Manche. To, co se jevilo jako úžasné dobrodružství, se však během čtvrt hodiny změnilo ve scénář tak trochu připomínající hororový film. Plavba nebyla vůbec klidná, protože venku zuřila bouře provázená silným větrem. Na tvářích cestujících se postupně vystřídaly všechny odstíny zelené a ve stále rychlejších intervalech se vytráceli ulevit svému žaludku, postiženi krutou mořskou nemocí. Všem se moc ulevilo, když už jsme zase seděli v autobuse a frčeli, teď již po levé straně dálnice směr Londýn.

Do Londýna jsme přijeli kolem deváté hodiny ráno a po noci strávené v autobuse jsme byli celkově takoví jaksi pomačkaní, ale ihned jsme vyrazili po londýnských památkách. Prošli jsme Greenwich Park, zastavili se u observatoře, kudy prochází nultý poledník, z nadzemky jsme si vychutnali pohled na mrakodrapy v  Docklands a metrem dojeli do centra, kde jsme si prohlédli nejvýznamnější londýnské památky, které v podstatě v centru Londýna ani nelze minout – Tower Bridge, Tower, Millenium Bridge a mnoho dalších. Naše průvodkyně měla o Londýně a jeho historii takové znalosti, že znala odpověď téměř na každou zvídavou otázku. Na závěr jsme se přehoupli lanovkou přes Temži a nasedli zpět do autobusu, abychom pokračovali v cestě do města Eastbourne, kde už na nás čekaly hostitelské rodiny.

V pondělí ráno jsme se opět sešli u autobusu se spoustou nových zážitků a po noci strávené v anglické rodině s anglickou večeří a snídaní na děti čekala další zkušenost. Tento pobyt byl totiž studijní, takže v pondělí, v úterý a ve středu navštěvovaly vždy na tři hodiny dopoledne školu – Eastbourne College. Přivítaly je tři učitelky, které je učily správně vyslovovat, nová slovíčka a dozvěděly se zde i něco z anglické historie. Vždy po škole jsme potom vyjeli na nějaký výlet – v pondělí na křídové útesy Beachy Head a pláž v Eastbourne, v úterý do podmořského světa v Brightonu a ve středu na Hever Castle, kde byla vychovávána Anna Boleynová, druhá manželka Jindřicha VIII. Děti na konci obdržely certifikáty o absolvování kurzu a ve čtvrtek ráno už jsme zase vyráželi na cestu domů, ale ještě předtím nás čekal celodenní výlet do Londýna. Jak jsem se již zmínila na začátku, v Anglii je počasí velmi deštivé a větrné. Do té doby jsme občas zmokli a hodně ofoukli, ale ve čtvrtek už opravdu vydatně pršelo celý den. To nás ovšem neodradilo od toho, abychom v doprovodu nezdolné Moniky prolétli místa námi dosud nenavštívená. Dětem rozhodně nesměl chybět obrázek Big Benu, Trafalgar Square či Buckinghamského paláce. Největší úspěch u mladších dětí však měl St. James´ Park, kde svými sendviči od starostlivých „host mums“ nakrmily nejen sebe, ale i místní kachny, holuby a velmi nebojácné veverky. Na závěr jsme se s Londýnem rozloučili plavbou po Temži, nasedli do autobusu a vydali se na cestu do rodných krajin. Když jsem se v Doveru dotázala, zda někdo nechce před nástupem na trajekt prášek proti nevolnosti, zvedl se les rukou. Předchozí špatná zkušenost se však neopakovala a všichni jsme si vychutnali naprosto poklidnou plavbu. Zpáteční cesta byla opět provázená velmi silným deštěm, ale všichni jsme v pátek odpoledne v pořádku a mírně unavení vystoupili z autobusu.

Takže mé osobní dojmy z tohoto pobytu? Vím, že do Londýna se chci určitě ještě někdy podívat. Tohle město mě opravdu dostalo svým osobitým architektonickým stylem. Vím, že „fish and chips“ u mě rozhodně nebudou jídlem, o kterém bych snila. Vím, že mi nevadí ani déšť, pokud je se mnou parta prima dětí i dospěláků.

Jitka Janatová