Kvalita vyučovacího procesu úzce souvisí s dalším profesním rozvojem učitelů. Je tedy nutné  identifikovat  vzdělávací potřeby učitelů, aby dokázali profesionálně reagovat na měnící se výchovně vzdělávací potřeby žáků, uměli odhalit jejich studijní potenciál, dokázali je podporovat a rozmanitými formami a metodami výuky učit a být tak v souladu se školním vzdělávacím programem, který vychází z rámcového vzdělávacího programu.

Během školního roku jsem pracovala s více než deseti pedagogy, učiteli z prvního i druhého stupně. Navštívila jsem téměř 200 vyučovacích hodin.

Hlavními nástroji mé kolegiální podpory je právě toto pozorování v hodinách zaměřené na popisnou zpětnou vazbu pedagogických kompetencí, které tvoří kompetenční model učitele jako základní referenční rámec toho, co znamená kvalita vyučování.

Ve vyučování sleduji učivo - metody a formy práce, komunikace s žáky, prostředí - bezpečné, demokratické a podnětné, plánování a evaluace učebního procesu, spolupráce s komunitou a podpora profesního růstu.

Aby se procesní kvalita vyučování zvyšovala, učitel musí být reflektující profesionál, který zná učební styly žáků, podle nich volí formy a metody výuky, zná a používá různé formy hodnocení s převažující formativní složkou, dokáže komunikovat podle demokraticky nastavených pravidel, umí plánovat a evaluovat svou praxi a je připraven pracovat na svém profesním růstu.

Navštěvuji vyučovací hodiny v různých třídách a pozoruji dovednosti pedagoga. Po pozorování následuje rozhovor a reflexe pozorované hodiny, identifikace toho, co učitel umí a co by se měl dále učit, v čem zlepšovat. Opakovaně jsem do hodin vstupovala i s instruktáží, učila jsem já, pedagog pozoroval.

Obecně se zaměřujeme na rozvoj čtenářské gramotnosti, porozumění textu, formulační zdatnost v psané, ale i mluvené formě jazyka. Podporujeme čtenářství. Učitelé zařazují do výuky různé aktivizační metody, činnostní vyučování, stále více i skupinovou formu práce, dále i procvičování prezentačních dovedností a metody dramatické výchovy. Také osobnostně sociální výchovu jako mezipředmětovou oblast, která se dá velmi vhodně skloubit se stylistikou - naukou o slohu.

Takové formy práce vnímáme s učiteli jako efektivnější, žáky více baví, a proto se zvyšuje i jejich motivace k učení. Učitel má tak ze své práce větší radost, což ho podporuje v dalším učení a předchází tak syndromu vyhoření.

Mgr. Ladislava Kočvarová