Ne tak ale pro nás - pro žáky třídy 9. A. Nás čekal poslední školní výlet na naší základce. Ten další už strávíme s jinými spolužáky na střední. V plánu byl vícedenní pobyt na Lipně v doprovodu našeho třídního učitele Jaroslava Krčmáře a Blanky Olišarové.

V osm třicet jsme se začali postupně shromažďovat na autobusové zastávce Na Pohoří. Mezi námi se motali lidé, mířící za lékaři, na nákupy nebo za prací. V devět hodin jsme nasedli do autobusu kočírovaného panem Kristínem a vyrazili na cestu směr jižní Čechy. V autobusu panovala pozitivní atmosféra, zezadu zněly hity Michala Davida a další notoricky známé šlágry, někteří si povídali s učiteli a další žáci doháněli spánkový deficit. Ale ještě před tím, než jsme dorazili do centra Lipno, jsme zastavili v Českém Krumlově, který je zapsán na seznamu UNESCO. Prošli jsme se kolem zámku, nahlédli do zámeckého příkopu v naději, že snad zahlédneme medvědy, z vyhlídky jsme pozorovali krumlovské jezy zející prozatím ještě prázdnotou a nakonec využili rozchodu k obědu v některé z místních restaurací. Bylo nutné hledat, protože vzhledem k nedávnému začátku turistické sezóny bylo docela plno. Cestou jsme samozřejmě nafotili spoustu fotek a selfíček, dokonce se k nám připojily i čínské turistky, pro které bylo lovení fotografií skutečnou bojovkou.

Poté jsme vyrazili na místo činu. Když jsme dojeli do cíle, rozdělili jsme se do skupin na pokoje chaty Lanovka, kde by stálo za to určitě bydlet i v zimě – měla naprosto dokonalou polohu hned u vleku. Po prochozeném dopoledni v Krumlově jsme si nejdřív trochu „vorazili“, vybalili oblečení a zásoby jídla a ještě před večeří jsme vyrazili na procházku po břehu nádrže. Vzhledem k nepřízni počasí, kdy nebe neustále zahalovaly těžké dešťové mraky, jsme nešli nikam daleko. Vyfotili jsme se u sochy olympijského panáčka a pořádně si zablbli na dětském hřišti. Po procházce jsme šli na večeři a potom se vrátili na pokoje, kde začala ta pravá zábava. Povídání, na které ve škole není čas, vyprávění historek a nakonec se večer hrstka rozhodla strávit hodinu v nedalekém bazénu.

Poté, co jsme se alespoň trochu vyspali, jsme šli na snídani, která probíhala formou švédských stolů. Počasí nám ani druhý den nepřálo – od rána zataženo, neustále pršelo a i když nebyla zima, vlhkost zalézala pod kůži i nepromokavé softshellové bundy! Co teď? Dopoledne jsme nakonec strávili každý po svém – jedni si odpočinuli po dlouhé noci, jiní dál kecali, další využili chvíle ke zpěvu písniček za doprovodu kytary našeho spolužáka Zdeňka nebo si zapařili na mobilu nějakou tu hru. Původně byla v plánu projížďka na kolech po okolí Lipna a také návštěva místní stezky v korunách stromů. Ale díky neustálé mlze bychom viděli leda tak na špičky svých bot a navíc bychom to odnesli pěkným nachlazením nebo chřipajznou. Místo toho vymyslel náš třídní jinou zábavu - pokoušeli jsme se o malou soutěž ve vaření ve stylu Prostřeno. Podnětem byl nápad spolužáků, že by si ze surovin nakoupených v nedalekém obchodě sami uvařili něco k obědu a využili tak dovednosti získané v rámci kuchyněk. Za chvíli to tak na patře vonělo po pečeném masu, smažených hranolkách, číně nebo sladkých palačinkách. Ani učitelé se nenechali zahanbit a pustili se do vaření společně s námi. Večer byl vyhodnocen nejlepší pokrm a všichni jsme nakonec dostali sladkou odměnu za účast. Poté, co jsme dosoutěžili, neměli někteří z nás jídla dost, a tak jsme šli na pizzu, kterou dělali v asi pět set metrů vzdálené restauraci. Odpoledne jsme měli poukázku na padesátiprocentní slevu do bazénu, takže jsme se vyrazili vycákat, vyráchat a zablbnout ve vodě, pořádali jsme závody v plavání pod vodou, pokoušeli se jeden druhého potopit pod hladinu a nakonec jsme se naložili do vířivky. Zbytek dne jsme strávili na pokojích, kromě doby, kdy jsme šli na večeři. Večer se dostalo i na vyprávění strašidelných historek, takže se některým i zvedla hladina adrenalinu. Třetí den, ve čtvrtek 16. května, jsme odjeli domů a tím skončil náš bezvadný výlet.

Pavel Jakub Pinsner, Lukáš Růžička, Tomáš Turek