Aktivní učení formou experimentování a modelování přináší v matematice úspěchy

Prostřednictvím různých činností poznáte „na vlastní kůži“, kam vede aktivní učení  – k soustředěnosti, k přemýšlení, k objevování, k diskusi, ale také k uvolnění a klidné atmosféře. Tyto myšlenky se snaží šířit na zručské základní škole dlouholetá učitelka matematiky, lektorka dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a spoluautorka učebnic matematiky pro základní školu Vladimíra Čuhajová. Vychází z přesvědčení ověřeného praxí, že získávání vědomostí není pouhé nacvičování a memorování, ale vše probíhá přes smysluplnou aktivitu žáka. Klade důraz na dovednost diskutovat a vysvětlovat, na experimentování jako zdroje získávání zkušeností, na kooperativní skupinové aktivity, na řešení problémů. Děti ve zručské škole jí mile překvapují a dávají naději, že zaběhnutý styl je možné změnit, a to díky spolupráci s učitelkami matematiky v programu Škola s hvězdičkou.

Matematika Vás provází celým profesním životem, čím si Vás získala?

S matematikou jsem jako dítě školou povinné nikdy neměla problémy, vždy jsem uměla vše, co učitelé požadovali, ale jestli jsem ji měla ráda? Nevím, o tom jsem asi v tom věku nepřemýšlela. Měla jsem radost z toho, že mě paní učitelka, pan učitel či tatínek pochválí, že mohu poradit spolužákům, kteří učivo nepochopili. Učitelkou jsem chtěla být už jako dítě a volba matematiky byla z výše uvedeného zřejmá. Vystudovala jsem matematiku na Pedagogické fakultě v Hradci Králové a v průběhu studií a následné učitelské praxe jsem došla k názoru, že matematika byla správná volba, že je krásná, zajímavá, plna podnětů k usuzování a přemýšlení. Ale také jsem poznala, že umět matematiku nestačí k tomu, aby člověk uměl matematiku učit druhé. Zkoušela jsem různé metody výuky, navštěvovala jsem nejrůznější semináře, pročítala mnoho literatury, hledala jsem další podněty pro zpestření a oživení školní výuky. Diskuse s učiteli v rámci dalšího vzdělávání mě dovedla až k tomu, že jsem své zkušenosti začala předávat ostatním učitelům. Rozhodujícím mezníkem pro mne byla učitelská setkání PAU v různých regionech republiky, kde se scházeli nadšení kantoři z celé republiky.  Stala jsem se lektorkou PAU a v roce 1991 jsem po jednadvaceti  letech odešla ze základní školy na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, kde jsem pracovala jako lektorka v oboru didaktiky matematiky pro I. a  II. stupeň ZŠ . 

Proč matematika nebývá ve škole oblíbený předmět?  Co udělat proto aby ji žáci měli rádi?

Zeptejte se dětí např. ve druhé třídě, který předmět mají ve škole nejraději, často uslyšíte – tělocvik a matematika. Zeptáme-li se starších dětí, odpověď bude v neprospěch matematiky. Kdy a kde se vytrácí kladný vztah k matematice?  Proč?  Najít jednoznačnou odpověď je složité. Ale jednou z příčin jsme i my, dospělí. Děti od rodičů často slyší: „Matematika mě taky nebavila“, „Matematika je těžká“, „Matematika se nedá naučit“, „Matematika je nuda…“ Ale proč se děti při matematice nudí?  Protože mnohdy to, co jim učitelé předkládali, to, co říkali, že mají dělat, bylo pro ně nepodstatné, nezajímavé.  Děti bývaly zmatené, protože většina z vodopádu slov, který na ně ve škole dopadal, mělo jen malý nebo vůbec žádný smysl. Zlepšení dané situace vyžaduje chuť změnit zaběhnutý styl práce, trpělivost a čas. Jde o změny, které se dotýkají učitelů i žáků. Nové metody a formy práce jsou jednou z cest, jak lze vztah k matematice změnit. Budeme-li zapojovat aktivně žáky do výuky, povedeme-li je k soustředěnosti, k tvořivosti, k hledání zákonitostí a k odhalování překvapivých souvislostí a to vše v klidné a přátelské atmosféře, pak se úspěch dostaví. Ale i nadále zůstává pravdou to, že matematika je tím předmětem, v němž nové vědomosti navazují na předchozí, proto je nezbytná důslednost a systematičnost – a to děti mnohdy nechtějí respektovat.

V poslední době se hodně diskutuje o metodě prof. Hejného? Myslíte si, že je to cesta správným směrem?

Je to nové pojetí výuky matematiky, které je mi blízké, a kdybych byla mladší, určitě bych touto cestou šla. Ale pro mnoho učitelů a hlavně rodičů je výuka natolik odlišná, že se tomu brání. Učitel, který se rozhodne pro tento nový styl výuky, musí projít obrovskou přeměnou.  Učit tímto stylem musí člověk chtít, musí se ztotožnit s myšlenkami a filosofií, na níž je založen.

Program Škola s hvězdičkou vytváří podmínky, které nejsou v základních školách běžné.  Myslíte si, že je správné podporovat tyto aktivity v českém školství?

Jsem nadšená z toho, co se na zdejší škole odstartovalo. Je to ojedinělá ukázka toho, že lze změnit ustálené stereotypy, že lze najít cesty, jak zlepšovat stávající stav. Všem zainteresovaným pedagogům a zastupitelům města Zruč patří velké DÍKY a moc si přeji, abychom si za 2 – 3 roky mohli říci: Stálo to za to!

Jak se mění výuka matematiky na zručské základní škole? Jak se Vám spolupracuje se zručskými učiteli a jací jsou zručští žáci?

Jsme téměř v polovině naší společné práce a změny jsou již patrné. Učitelé postupně zařazují do výuky metody a formy práce, které aktivizují všechny žáky, hledají cesty, jak zapojit do výuky co nejvíce dětí. Po každé vyučovací hodině společně diskutujeme o tom, co se podařilo či nepodařilo a hledáme další možnosti, jak dané učivo dětem přiblížit a objasnit ve smyslu porozumění.  V některých třídách děti také úspěšně zvládají různé netradiční úlohy, k jejichž vyřešení nestačí pouze učivo, které si osvojily, ale potřebují jistou matematickou tvořivost, např. účelně experimentovat nebo schopnost třídit či porovnávat údaje. S učitelkami se mi pracuje velmi dobře, zažíváme spolu radost z dobře vykonané práce, ale i úzkost a obavy, zda vše dobře dopadne. Ale to k cestě ke změně patří, změnou se učíme, změna je cesta a ta nikdy není přímočará. Děti ve zdejší škole mě většinou mile překvapují, někteří žáci mě už asi vnímají jako součást školy, obrací se na mne s dotazy, vyjadřují své pocity a vítají mě s úsměvem.  Sleduji jejich práci v hodinách a vzpomínám na moje bývalé žáky. Byli jiní? Asi ano, ale to neznamená, že byli lepší či horší, byla jiná doba.

Do Zruče pravidelně dojíždíte z Pardubic. Co se Vám ve Zruči líbí a jak tady trávíte svůj volný čas?

Zruč je velmi krásná, zámecká zahrada je mým obvyklým místem relaxace po celodenním soustředění.  Obdivuji krásně upravené zelené plochy, dětské hřiště u školní jídelny, zahrady a rodinné domky. Jeden den jsem se vydala i na rozhlednu Babka, vystoupala jsem až nahoru a výhled do krajiny zbarvené podzimními barvami stál za to.

Ivana Stará