Žáci vybaveni cestovními polštářky a dekami se po počátečním vzrušení z cesty rozhodli dohnat spánkový deficit a jako nejlepší volbu zábavy volí spánek. A kam, že jsme se to takhle při pátku vydali? Naším cílem je Vídeň, hlavní město Rakouska, kde si máme nejen prohlédnout hlavní památky této metropole, ale především si užít atmosféru vánočních trhů. Ti, kteří se věnují studiu němčiny, se možná těší i na to, že poprvé uslyší němčinu opravdu od rodilých mluvčí a že si konečně otevřou pusu německy nejen směrem k učiteli, ale k obyčejným německy mluvícím lidem.

Kolem půl jedenácté – po menší zastávce u Humpolce, kde jsme nabrali našeho průvodce, pana Pavla Staňka, a do nutné osvěžující zastávce před hranicemi s Rakouskem – nás autobus vysazuje na parkovišti před Schönbrunnem, letní císařskou rezidencí. Navzdory obavám z počasí, kdy nás měly potkat dešťové přeháňky, je polojasno, i když se honí mraky, tak neprší, a nebýt větru, který se v schönbrunnských zahradách prohání, bylo by i příjemně teplo. Zahřejeme se výšlapem na kopeček ke Gloriettě. Sice někteří žáci vypadají, jako kdyby je měl do minuty skolit infarkt a my učitelé už pomalu přemýšlíme, na jaké číslo zavolat a přivolat případnou rychlou pomoc, ale nakonec jsme se tam všichni vydrápali. Výhled na Schönbrunn a panorama Vídně za tu námahu stojí! Po společnému fotu už přichází čas užít si poprvé atmosféru trhů před rezidencí. Zde nakupujeme první dárky a drobnosti. A dokonce skutečně slyšíme, že se naši milí žáci pokouší o německou komunikaci! Výborně, naše úsilí v hodinách NJ se vyplatilo. V dřevěných boudách je toho tolik k vidění! Mě osobně zaujal stánek s ručně vyráběným papírem, diáři a kalamáři s inkoustem a moderními brky na psaní nebo stánek s keramickými květinami, které z dálky i z blízka vypadají jako skutečné. Nakonec se ukazuje, že svět je skutečně malý – čeština je sice sem tam slyšet, ale my se zde potkáváme se základní školou z Vlašimi. Hurá, naši krajané!

Poté se naše cesta přesouvá směrem do centra Vídně. Autobus nás vysadil jen kousek od Hofburgu. Na to, že advent má teprve začít v neděli, je tu neskutečně turistů. A tak si všichni – namísto lovení Pokémonů po cestě – musíme dobře hlídat našeho průvodce a nepřipojit se k jiné skupině. Hofburg je sám o sobě velkolepý a značně rozsáhlý, má několik nádvoří a traktů a jen projít ho celý by trvalo celý den. Cestou můžeme nahlédnout do školy pro výcvik světoznámých lipicánů a obdivovat krásu těchto bílých koní. Postupně se přesouváme k budově Albertiny, kde sídlí galerie, k budově opery, a nakonec končíme u gotické katedrály Stefansdomu. Zde mají opět žáci možnost navštívit nejen trhy, ale i přilehlou ulici, která je poseta známými i méně známými obchody s nejrůznějším zbožím. Většina z nás využívá rozchodu k tomu, abychom se najedli. Možností je tolik a každý volí nejen podle svých finančních možností, ale i preferencí – zatímco jedni volí klasiku v podobě rychlého občerstvení v McDonaldu, jiní se nebojí zalézt do některé z četných restaurací.

Naše poslední zastavení má být na náměstí před radnicí. Už z dálky nás vítá světlený nápis Frohe Weihnachten a jelikož se už smráká, blikají na nás první světla, ať již ze stánků, stromků nebo z pouliční výzdoby. A tady … Tady začíná pravý nakupovací ráj. Všichni se rozutíkají, jako když do vrabců střelí. Na své pouti mezi stánky, kde obstarávám řadu drobností domů, se potkávám se žáky, kteří mi šťastně ukazují, co vše nakoupili. A dokonce někteří neváhají německy smlouvat o lepší ceně! Všude to voní nejen svařákem a punčem, ale také praženými mandlemi, cukrovím, medem nebo vonnými svíčkami. Nakonec neodolávám a rozhoduju se podlehnout voňavému pokušení, kdy nakupuju dřevěné vyřezávané ovoce, které je napuštěno vonnými esencemi. Doufám, že mi krásně provoní pokoj pomeranči. Když už je čas sejít se na dohodnutém místě s naším průvodcem, ukazují žáci nadšeně, co nakoupili – podle zájmů můžu vidět vše od sladkostí a jiných dobrot přes cibulové hodiny až po balónky napuštěné héliem. Ty velice dobře nakonec poslouží i k pobavení se na zpáteční cestě v autobuse. Takové hélium dovede s hlasem divy.

Cesta se zpět je především pro nás učitele náročnější – žáci nabuzení vidinou návratu domů pusy nezavírají. Do povídání velmi ochotně zahrnují i nás učitele, což je skvělé – málokdy máme možnost poznávat žáky i v takto uvolněné formě. Nakonec doba návratu předčí naše očekávání – původně plánovaný návrat mezi desátou a jedenáctou večer se krátí na příjemných devět hodin večer. Na zastávce už čekají netrpěliví rodiče, kterým bohužel jejich čekání ještě o chvíli protáhneme – z busu neodejde nikdo, kdo pod sebou a na sedačce nemá dokonale čisto.

Z reakcí žáků je nám jasné, že i v příštím školním roce bychom měli naplánovat další cestu za poznáním a vánoční atmosférou. Věříme, že si žáci zapamatovali ty nejvýznamnější památky habsburské metropole, a především němčináři poznali radost z toho, že ovládají základní komunikaci v cizím jazyce. Ale teď – hurá domů a dohnat veškerý spánek.

Blanka Olišarová