Přemýšlíte systematicky o tom, co nakupujete? Máte přehled o tom, kolik vašeho jídla skončí zbůhdarma v odpadkovém koši? A víte, že s vyhozením jednoho banánu nevyhazujete pouze tento jeden kus ovoce, ale i spoustu lidské práce, částku za všechny ty kilometry, které onen banán urazil, než se dostal do supermarketu a odsud až do vašeho nákupního košíku?

Právě tyto otázky měly vést žáky Základní školy Zruč nad Sázavou k zamyšlení nad problematikou plýtvání jídlem, a to nejen ve větších restauračních zařízeních a supermarketech, ale především na úrovni jednotlivců v domácnostech. Spoustu zajímavostí se dozvěděli od vedoucího osvětové přednášky - pana Davida Hájka z organizace Zachraň jídlo. Jde o organizaci, kterou tvoří dobrovolníci, které otázka plýtvání jídlem nejen u nás, ale i ve světě, nenechává chladnými. Svou osvětovou aktivitou v rámci vzdělávacích programů na školách, stejně jako četnými happeningy, chtějí poukázat, jak zabránit tomu, aby lidé nesmyslně plýtvali penězi a produkty. Některé z nich představil vedoucí přednášky žákům, aby měli hlubší představu o náplní práce členů organizace. O některých z nich se psalo nejen v regionálním tisku, ale zprávy proběhly i v televizi, např. o happeningu, kdy se z ovoce a zeleniny, které bylo nevhodné k prodeji, ale přesto stále poživatelné, připravila omáčka kari, která sloužila k pohoštění návštěvníků.

Přednáška spojená s besedou o plýtvání jídlem se uskutečnila ve středu 6. listopadu v tělocvičně školy a zúčastnili se jí všichni žáci naší školy (1 - 9. třída). Akce probíhala celkem ve třech blocích (1. blok: 1. - 3. třída, 2. blok: 4. - 6. třída a 3. blok: 7. - 9. třída). Nejprve vedl přednášející přítomné žáky k zamyšlení - vědí např. kterými potravinami se nejčastěji plýtvá? A kde se jimi plýtvá nejvíce? Asi málokoho překvapilo, že mezi největšími „plýtvaly“ jídlem se umístily školní jídelny. Vždyť kolikrát platí pravidlo, že „hlad má velké oči“ a žáci si nechají nandat více, než nakonec sní. A mnohdy by jen skutečně slepý nepoznal, jakou dobrotu dostávají žáci k jídlu, jelikož části jablek, mandarinek nebo rozmazaný jogurt potkává podél přístupové cesty. Stejně tak - jak to máme s jídlem doma? Nakupujeme skutečně jen to, co potřebujeme? Jak věci využíváme - děláme si např. zásoby? A využíváme akce typu 2 + 1 zdarma tak, že potom máme spoustu jídla, aniž bychom jej skutečně potřebovali a nakupujeme nepotřebné za účelem na oko ušetřených peněz?

Všechny tyto otázky měly vést žáky k zamyšlení a řešení situace. Sám David Hájek ve své prezentaci seznámil žáky s tipy na šetření potravinami. Jak např. uschovávat jídlo tak, aby bylo co nejdéle čerstvé? Jak si udělat zásoby?

Několik bodů vzbudilo zejména u starších žáků, kteří již jsou schopni do problematiky díky svým znalostem hlouběji nahlédnout, překvapení. Jako např. informace, že k výrobě 1 kg čokolády je zapotřebí 24 000 litrů vody. Nebo že takový banán, než se dostane do supermarketu a odtud na náš talíř, urazí cestu, která odpovídá čtvrtině celkové délky rovníku. V neposlední řadě to byl také fakt, že každý supermarket používá své vlastní tabulky, které se orientují nejen na požadovaný „správný“ tvar, ale i barvu ovoce a zeleniny, přičemž těmto přísným standardům nákupních řetězců odpovídá jen nepatrný zlomek celkového vypěstovaného množství plodin. Tato jasná a nezpochybnitelná data mnohým vyrazila dech.

Cílem přednášky bylo především uvědomění si problematiky plýtvání jídlem na úrovni jednotlivce a také podpora inteligentního nákupu jídla. Do jaké míry se organizaci Zachraň jídlo tento krok podařil, budeme moci posoudit už při cestě do jídelny nebo podle plnosti odpadkových košů ve třídách – budou se zde i nadále povalovat celé kusy ovoce nebo zeleniny nebo ležet odhozené téměř nedotčené svačiny?

Blanka Olišarová